Pokud málo dbáme na vlastní osobnost, pokud jsme si (zatím) nevybudovaly žádný respekt před velikostí své osobnosti a vlastní duše, pohřbíváme tím harmonii, vyváženost, sílu a následně také svoje zdraví. Pokud se na základě vlastní vnitřní nejistoty vážeme na vnější věci a dostáváme se tak do určité závislosti, vytváříme si tím zároveň základ pro budoucí možné onemocnění. Hledáme nějaký vztah, protože se obáváme samoty; a na tento vztah se poté vážeme, i když nejsme šťastnější a zdravější, ale dokonce když se nám daří i hůře. Z mnohých terapií víme, že právě ženy, které jsou nejisté, se rády váží na terapeutická sezení (nebo na terapeuty), a tak snadno zůstávají ve své nesamostatnosti.
Přechod (klimakterium) je vlastně obdobím pozvolného vyhasínání cyklické hormonální aktivity vaječníků. Základ většiny problémů pak tkví v tom, že ženské tělo je "nastaveno" na pravidelně se opakující, cyklický přísun pohlavních hormonů - estrogenů, gestagenů, ale v malé míře i "mužského" pohlavního hormonu testosteronu. Díky cyklickému střídání jejich hladiny je žena schopna největšího zázraku - početí a donošení dítěte. Za námahu a obtíže s tím spojené pak příroda ženu vlastně odměňuje - třeba tím, že při pravidelném cyklu má oproti mužům stejného věku podstatně nižší riziko srdečně cévních nemocí či podstatně méně obtíží s pletí. A to právě díky přísunu pohlavních hormonů z vaječníků. Většina orgánů závislých na hormonální regulaci je najednou jaksi bez dostatečného velení, začíná chybět pravidelná regulace a funkce těchto orgánů se mění. Kolísající hladiny hormonů vedou k pocitům horka, návalům, slabostem. Mnohdy se objevuje kolísání krevního tlaku, provázené bolestmi hlavy, nebo pocity malátnosti. Protože i funkce mozku jsou ovlivněny hladinami hormonů, může u ženy v přechodu docházet k neklidu, nespavosti, podrážděnosti, nebo naopak ke zhoršování zájmu o okolí, apatii, těžké únavě, či k jiným psychickým poruchám. S pokračujícím odvápňováním kostí pak může docházet ke změnám tvaru páteře, takzvaným degenerativním poruchám. Náhlý pokles hladiny hormonů u mnohých žen vede ke změnám v ukládání tuku. Ten se začíná hromadit i mimo typická ženská místa (zadek, boky, prsa). A tak mezi ženami v přechodovém věku drasticky přibývá obezity. Ta samozřejmě dále výrazně zatěžuje páteř, postiženou osteoporózou. Mimo to se výrazně zvyšuje hladina tuků v těle (cholesterol, triglyceridy) - to se pak podílí na vzniku dalších rizik. Nejhorší ze všeho je pak obrovský vzestup rizika srdečně-cévních onemocnění, který s sebou klimakterium přivádí. Žena, až doposud pod mocným vlivem pohlavních hormonů, se s poklesem jejich hladiny dostává poměrně náhle, během několika málo let do stejné rizikové skupiny, jako muži jejího věku. A jde o riziko vzniku velmi drastických nemocí. Klimakterické potíže jsou pak také příčinou častých návštěv u lékaře. Ten si však ne vždy ví rady. Problematika přechodu je velmi složitá, zabíhá do mnoha medicínských oborů. Mimo to je léčba přechodových obtíží zdlouhavá, náročná. A ne vždy je nějaký efekt léčby vidět. Důsledkem je pak to, že žena s přechodovými obtížemi dostane tzn. hormonální suplementaci - tabletky, injekce či náplasti, obsahující potřebné dávky hormonů. Hormonální suplementaci má ale svá úskalí:
- ne vždy je nasazená dávka hormonů dostačující;
- ne všechny typy synteticky vyráběných hormonů jsou bez výraznějších vedlejších účinků;
- některé ženy tuto hormonální suplementaci nemohou brát - jde zejména o ženy se stavem po opakovaně prodě-lané hluboké žilní trombóze či po plicní embolii, dále o ženy s již rozvinutou ischemickou chorobou srdeční a o ženy kontrolované pro obtíže s prsy.

|